Milence

Nic proti mužům, no slečny mám raději
Důvody vydají třebas i na příběh
Na slast mám s nimi holt víc než jen naději
Nejlíp se podle mě usíná na ňadrech

Nejčastěj sdílívám své lože s jedinou
Vrací se co týden, má to už ve zvyku
Ztrácím se v ní s každou společnou hodinou
Na jídlo nemyslím, ji mám na jazyku

Kapičkou prstu když stéká mi po zádech
Jen v jejích závějích toužím se utopit
Kol hrdla ručkou svou něžně mi bere dech
Šeptám pak prosím, víc, přestože již mám jít

Ráda se přivinu vždy, když se zjeví tu
Chytá mě pevně a veř, jen tak nepustí
A tak se pospolu probdíme k úsvitu
S úspěchem zkouší mě zbavit všech... radostí?

Ve Tvojí náruči spala bych staletí
Nehodlám ale být další, kdo naletí
Tak - ač si vážím Tvé bezmezné věrnosti
Skončit to musíme, má milá, Úzkosti