S r u b

Pozemek mit a pak šup.
Pod lesem postavit si klidně srub.

Zas si staré jméno dát
začít žít a zas se smát.

Sedět večer v svitu svic,
Dívce na L hladit líc.

Vědět, že s ní dá se žít,
v čem chce, v tom jí podpořit.

Po světě lidí chodí spousta,
však kyselá a trpká jsou to sousta.

Však L jak jasných hvězd je svit,
kdo ví, jak život dobře žít... .

-@-

Na stole tiše svíce plane
z pod víček vidět její svit.
Jak jasná hvězda zdá se,
nefoukat prosim je to cit.

Že cítím, tedy žiju
v hlavě, duši, srdce mám.
Omlouvám se všem tu Vám
Tuhle holku moc rád mám... .