Žal

Další slza smáčela mi tvář
před tím, než padla na polštář.
Občas to vnímám víc než jindy,
že duše od těla se oddělí,
zatímco ležím v posteli
a myšlenky jsou prapodivné pindy.

Tu najednou pak, znenadání,
zaslechnu tlumené zasýpání.
Ačkoliv nepolkla jsem alkoholu
a doma nikdo není,
cítím teď sdílené osamění,
jak kdybychom v tom byli spolu.

S kým?
Snad brzy uvidím.

Procházím temným bytem,
otírám oči s citem.
Procházím každý bytu kout,
pak u srdce mě bodá, jak byl by to nůž,
to přišlo prozření už,
dalo mi otěže, zbavilo pout.

A tak tam přede mnou náhle stál
surový, děsivý, zatrpklý žal.