Hlavně negativně

Boha jeho
šlehnul mistr tvrdou pěstí
do skleněného stolu
ten člověk v údolí se trápí
narvali do něj tabletky
a jediné na co se těší
je žár cigarety ve tmě
hudba hraje rozeznívá
a práší jak práškovací
letadlo lidskou nesnášenlivost
a kdo by chtěl psát
v malém bílem domku nad útesem
a chytat do dlaní tu samou poesii
život jsou blikající vzpomínky
potok v tmavém lese
a ty jen v dětských trenýrkách
jediné na co dáváš pozor
je hlas mámy
a věříš celému světu
věříš hadům a kořenům stromů
co přes svahy piji vodu z potoku
každý chce dotknout se světa
kobylka na triku a mouchy čumí
spověd ? ne
jen kus kamene v duši
proč ? nevím
důvěřuj důvěřuj
po nikom nic nechci
mistra poznávám není tak zlý
a ty kořeny nikomu neukážu
pod oknem chalupy stalo se něco
co nemělo v bolestech zhynout...