Nekončící kakaové likéry, totiž deníky

.

Povídáš o duhových mracích
o ráji z máku
povídáš o všech básnících
co libé verše neznají
a opakují rýmy ..tahají je z praků..

ach my hvězdy ovanulé
..urousané oči máš..
jsme otupělé
jak vidličky a nože
jež z hladu krájí vlastní stráž

v dechu draků
se prý topit chceš
pak rozjedu své kolejové verše
vedou pod křídla darmo-spánků
pavučinami z dávných dárků
je opředeš

ach, jaké sníš kakaové noci..?
z kávových likérů
popsané nekončící deníky
slovy od psychologa..
“řekněte mi, jaký to byl pocit?“

ach my bídní
básničtí šašci
beze jména

radši bychom měli jíti kreslit
nebo hnísti keramické štěstí
jsme ti tu platní
jak v temném moři Siréna

ach naše múzo unavená
zplihlé vlasy máš
kůži i hlas

vzchop se
jsi přec žena
nenechej nás drakům ticha
napospas

my bijem v rýmy obehrané
bez pointy
bez zítřka

s odchylkami se perem
jak šelmy unavené
vloupáme se ti
pod víčka

.