Pane Alexandře

Pane Alexandře

Než odložím kufr na náměstí, pane Alexandře,
je tu trochu těsno pro dva lidi a vy byste mi tu nechyběl.
Nemusíte hned zostra slova řezat do zápěstí,
ten kdo vás nenávidí, vás stejně neslyšel.

Napijte se s námi, pane Alexandře
nějak se tou vaší slavnou ruskou zimou stejně propijem.
Ten kdo mě s vámi nikdy neseznámil,
bude mým soudruhem a to v dobrém i zlém.

Deset kroků a pak nabít,
nesnesitelně dlouhá tahle chvíle.
Kulháme sněhem a jsme tak slabí,
vždyť se tu přece vůbec nemuselo střílet.

Trochu vás chápu, pane Alexandře,
jste starý muž a řekněte, kdo by chtěl takhle zahynout.
Kopyta těžce klapou,
krev jako tuž, rozlitá v plání s bílou peřinou.

Než odložím kufr na náměstí, pane Alexandře,
vyslovte věty, které jsem nikdy nespojil.
Garmoška tklivě, ale ne naneštěstí
porovná hřbety moudrých sekvojí.

Deset kroků a pak nabít,
nesnesitelně dlouhá tahle chvíle.
Kulháme sněhem a jsme tak slabí,
vždyť se tu přece vůbec nemuselo střílet.