KONEČNĚ SAMI

Ještě na chvíli tu můžeme stát?
Pro rozdíl na parketě tanečním?
Ve štěstí malovat život svůj?

Než vystřídá se období
doufám v zítřek políbení
ze kterého se nevrací
vzpomínky na nesmělost
pousmání ticha hlasů.

Padám a nevím.

Nesmělá v lehkosti?
Střídá verše mé?
Na každý den 31?

Snadněji v naplnění času
vítám Tě v objetí noci
spletených dlaní pod polštářem
pro spánek dokonalý
ve frekvenci dechu křišťálu.

Padám a nevím
kde končí náš sen.

Čekali jsme věčnost?
Ve snění dešťů?
Ozvěnou a uměnami?

Mám Tvou chuť na jazyku
i když se míjíme v životě
po stranách místností
kde klečím a brečím sám
po úsměvu Tvém který jsem ve vínu
navěky ztvárnil v pohádkách.

Padám a nevím
kde končí náš sen
co vykvetl slovy.




24.4.2020 1:06