Fosilie

Fosilie
Jsem divný její druh
Představte si, že vožený rodiči v autě bez pásů i sedaček.
V autech bez kontrol STK.
Na kole bez helmy a povinné výbavy.
Bez funkčního prádla.
Na lyžích s kandahárem.
Na motorce bez řidičáku v brzkém ranném věku.
V parku bez dohledu rodičů.
S promilí alkoholu.
S cigaretou.
S holkou v posteli.
Nechyběli nám mobily.
Úzkostné pohledy rodičů.
Všepřítomné kamery.
Platební karty.
WiFi připojení.
YouTube.
Facebook.
Whatsap.
Za to knih jsem mnoho četl.
Čtyřlístek, Abc, 100+1, dikobraz, Mladý svět, Květy na ty stály fronty.
Kamarádství se nepotvrzovala kliknutím myši.
A motokáry vyráběl jsem sám.
Z toho ničeho co tehdy bylo.
A vlak pro mne byl sen spojený s vandrem.
A za politiky jsem se tenkrát styděl stejně jako dnes.
A do kina chodil každý týden.
Bez vitamínů a potravinových doplňků.
V jeansech z Tuzexu.
V bufetu v Koruně, Světozoru, Mléčném baru.
Strava v buřstáncích na Venclu.
Srazy tam u koně pod vocasem.
Zažil jsem bourání Těšnova, stavění magistrály, Metra i federálního shromáždění.
Viděl jsem šeď budov, oprýskané fasády, lešení.
Chodil jsem plavat do Podolí, Edenu, Na džbán, do Šárky, Šutku, do Ymky, Jevan, Vyžlovky, Srbína, Babic, Louňovic, Černých Voděrad, Baltu i Balatónu, Černého moře, horských jezer lomů, Amerik, Mexiko...
S rodiči za dvacku v Zoo.
Na pouti.
V Tatrách, v Krkonoších, v Polsku, Rusku, Německu, Maďarsku.
S pětistovkou na týden na horách.
A na vodě bez vesty i helmy mnoho řek jsem sjel.
I pár skal slanil.
A teď poslouchám, jak je nebezpečné pro děti písek na hřišti.
Skluzavky a kolotoče s atesty.
Motorkář s airbagy.
Helmy pro dětské chodce.
Čipy pro sledování pozice.
Děti kuličky si už nehrají.
Po stromech nelezou.
Do školy je rodiče auty dovezou.
Prý jsou chytřejší než jsme byly my.
Tomu moc nevěřím.
Klidně se v lecčems s nima změřím.
Jak jsme mohly žít v hospodě bez připojení a pohledu do displeje mobilu.
S polévkou za bůra, tlačenku.
Doba jde dopředu.
Myslet za nás budou stroje.
A ty už zřejmě sedí v Bruselu.
Důležité pro ně jsou výnosy.
Kde jsou však ty mé přínosy života.
Lidé jim to věří.
A mně mají za blázna, za tu starověkou fosilií.
Jenže já mám rád tu svobodu rozhodování a nemusu.
Líbí se mi Jaguár i leguán.
Mám rád řev vytočeného motoru motorky i závodního auta.
Tvůrčí lidí bez předsudků.
Schváceností tou vší nesmyslnou manipulací.
Jsem ohromen evoluční změnou v mém relativně krátkém životě.
Jak zpívali Katapulti: Až se bude psát rok 2006, až za nás budou počítače přemýšlet, až dálnicí zeměkouli opředem, pak budem pyšní co vše doveden, pak bude pozdě na to chtít se ptát, mají si děti kde hrát...