Jiskření

Do řeky, co městem musí hnát,
dneska večer hvězda padala.
A nikdo si nestihl nic přát.
A nikomu za to nestála.

Zhasíná, jak pluje po Vltavě,
v očích ještě stopy jiskření.
Proud ji nese pevně ale hravě
a u Kampy najde smíření.

A město spí, jen voda nemá stání,
nese to co živé je i není.
Daleko je ještě do svítání,
dál než k stopám v očích po jiskření.

Jenom Měsíc nad Prahou, co dřímá,
stesk na sobě nechce nechat znát,
když jiskření v očích vyhasíná
a nikdo si nestihl nic přát...