Všem, kdož jsme bez viny

...
» autorka: xlps
Když náměr, optika a cíl jsou v zákrytu, pak někdy, na chvilku, v ten okamžik před … proběhne naší myslí otázka PROČ? Když máme ten cíl… když můžeme, musíme a tak.
Jsme to my, kdo míří. Jsme těmi, kdo mohou? Ne jen zbraní, tedy palnou, nejspíš. Nikoli, my jich máme nepřeberné množství. Slova, činy, myšlenky…
Přesto někdy máme neodvratnou, nutkavou, zkrátka - musíme. Opravdu? Musíme?
Jsme těmi, kdo mohou? My jsme ti bezchybní? Soudící? Jediní spravedliví?
Možná, někteří…. Myslím, že mnohem méně, než je tomu v reálném světě.
Je to jako s tím chlebem…podáme jej…nepříteli... Tak často váháme, zvažujeme a hodnotíme, až nám ztvrdne a je k nepotřebě.
Jsme skutečně těmi, kdo mohu hodit? Někdy to spíš vypadá, že jsme všichni v ohni střel a zároveň házíme kolem sebe hlava nehlava. Taková válka spravedlivých mezi sebou.
Zůstaneme-li bez šrámů je to spíš věcí náhody než našich skutků. Přesto pak máme pocit vítězství.
Jsme zahrnuti pocity, klamy, šalbami, máme pocity vítězů a přesto stojíme sami uprostřed kruhů. S mávajícími Santy, běžícimi losy, ležícimi Ježíšky a mrkající Marií ve světle milionů ekologicky čistých led zdrojových hvězd. Upíráme své zraky k obřím kolům štěstí a čekáme na zázrak.
Dokonale aseptičtí, desinfekční a negativní.
Tipů: 0
» 24.12.20
» komentářů: 0
» čteno: 310(3)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jak zní zítra? | Následující: PF

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.