Zloděj tulipánů

Zloděj tulipánů

Někde pod mojí hlavou, hořely tulipány,
ty rudé, které máš tak ráda, které mám tak rád.

Tu noc spali jsme spolu, vedle sebe a přece sami,
tu noc v naší ložnici někdo poprvé kradl.

Nic než my dva není věčné, řekla jsi.
Pod dekou teplo, ale z oken šel chlad.

Věděla jsi jako já, tuhle noc, nikdo z nás nespasí,
tu noc v naší ložnici někdo poprvé kradl.

Stříbrné lžičky a hrnek z Marseille,
lodě co za nocí vyplouvají z přístavů,
dřevěné příčky rozvrzané postele,
je sváteční neděle, nenech mne zloděje,
abych byl já tím, kdo tu poslední kradl.

Obrazy v rámech, jako návraty domů,
z barevných písků, si nechal postavit hrad.

Nevíme kdo první a kdy, co řekl komu,
nevíme kdo první v naší ložnici kradl.

Někde v těchto místech hořely tulipány,
nikdy jsem tu nestál a ani nechtěl stát.

Jedno je jisté, že tahle noc otevře rány.
To jsem já, kdo v naší ložnici kradl.

Stříbrné lžičky a hrnek z Marseille,
lodě co za nocí vyplouvají z přístavů,
dřevěné příčky rozvrzané postele,
je sváteční neděle, nenech mne zloděje,
abych byl já tím, kdo tu poslední kradl.