Podzimní píseň

Z okrového nachu stíny

slétly jak smyčce na struny

spočly něžně pod jasmíny

a opadly jim z koruny



jak trpkost slunce říjnového

s ponurostí listopadu

v středu zájmu vědom sebe

je si list jen při svém pádu



A ten list, a já tím listem

trestá vítr kvílem, smíchem,

hraje si s mým šedým světem

roztrhán jsem svistem

jak bych byl už seschlým květem

jak by zvadnout bylo hříchem



Tak uvadám, co Verlaine sám

s první vločkou

rozfoukán