proměnlivá...

přešel jsem tanečním krokem
přes bludný kořen
na kterém jiní
ztratili svou identitu
místo aby se smísili
jakoby mi něco zašeptalo
čím víc cítíš vzduch
tím víc cítíš zemi
a když cítíš obojí
otevře se prostor

ten prostor je něco
jako mír a lehkost
něco mezi tebou a věcmi
se kterými pracuješ
nepřivolávej ho
nesnaž se jej zadržet
jen si ho uvědom

myslím na rezonující slunce
a jeho akustické vlnění
myslím na první mločí průzkumníky
co se v devonu odvážili na souš
a při tom objevili sluch
myslím na brouka
který v druhohorách vymyslel rytmiku
aby ji o milióny let později
uchopili ptáci

zmocnila se mě
jakási tajemná síla
stejně jako lovců mamutů
dávno přede mnou
a já z podivného důvodu propadl
veselí a otevřenosti
jako bych ochutnal víno
z dávných vinic pod Akropolí

nemá jen jednu tvář
je rozmanitá
a přesto se koupe
v jednom převládajícím druhu
který někdo pro uzavřenost srdce
jen těžko pochopí

takový magmatický krb
co působí na vše ostatní
okraj země
který se noří do hlubin
taví se
a vzniká z něj nová pevnina

není však neměnná
ale neustále se proměňuje
proudí a dýchá
stejně jako voda
má privilegium změnit svůj názor
nelze s ní zacházet jako s předmětem
uniká mezi prsty
nedá se sevřít
a nechává si i kousek pro sebe

nespoléhej na to
že si ji podmaníš
protože to co vypadá měkké
je ve skutečnosti průrazné a mocné