Z fronty

Ať vyjde slunce nad zemí
kde zabití a sražený
v snech temných bloudí
kde pachuť tabáku a čaje
jedné chuti,
ležíme nepohnuti
a vlajka vlaje
co pozbyla významu,
nad zemí krouží ptáci
z hladu a bez ostychu
klovají do vojáků,
koloběh jedné rovnice,
příběh se ztratil
snad jen v dopise
co domů se vrátil
k dětem, k ženě
tam na studené stěně
křížek s Ježíšem,
v malé světnici
modlitba lítá
a nad bitevním
polem svítá
a dým stoupá
nad stromy,
nohy už ztuhly
už mně nepostaví
z černé hlíny šeptání
doléhá, že léto
se kvůli mně nezastaví
polibek k nebi posílám
než dodýchám,
ať moji vesničku
pán bůh ochrání...