Do noci

Znáš mě, když den se převrací,
po smytí prachu města,
ve frázích jen tak, do noci,
a smyslu jedné ze sta,
na škále tónů svítání,
pěšině od snů k ránu,
vždy, když se hvězdy naklání
přes klenby ztichlých chrámů,
za víčky skrytou, beze slov,
sevřenou v dlaních šera.

Znáš mě a nebem běží nov,
zvon dávno odbil včera.

Znáš mě, když déšť zní ulicí,
ztracenou v aktech stínů,
na pouti k tenké hranici,
kde zítřek smyje vinu,
v rozhodných dějstvích náhody
načrtlých jemným tahem,
na špičkách, lince svobody,
samotnou před tvým prahem.

Znáš mě, když tma se vytrácí,
v náznacích, mezi řádky,
na dosah dálkám s paláci...

Rozbřeskem veď mě zpátky.



https://zesesitu.blogspot.com/2020/08/do-noci.html