Zasraný dřez

ZASRANÝ DŘEZ

Inge - paní solidní,
padesát let či něco přes.
Žije sama ve Vídni,
vyrábí med, poslouchá "džez".

Jel jsem Inge obšťastnit,
v dobré vůli růže jí nes.
Ztrácím v textu občas nit...
Tam za úly pěstuje vřes.

Jednu z mnoha jistot má,
všude Ordnung, až mne bral děs,
Inge je moc čistotná.
Tak proč má tak špinavý dřez?

Zasedli jsme k večeři,
víno, kari kuřecí směs.
Náladu nic nečeří.
Krásná, že by podlehl kněz.

A pak přesun na lože,
strhla šaty, tanga, mně dres.
Dole, vzadu, nahoře,
žádný protest, aniž bych hles.

Ruka, noha, chapadlo,
vytáhl jsem další z mých es.
Nevím, co mne napadlo
ptát se, proč má špinavý dřez.

Čeho jsem se dopustil?
Překročil jsem nějakou mez?
Upravila "trochu" styl,
seřvala mě, abych z ní slez.

Jak třináctou komnatu
Inge má ten špinavý dřez.
Proč otázku zrovna tu
vyslovil jsem, vyvolal stres!

Když si na to vzpomenu
po tak dlouhé době i dnes,
mám snad jako doménu
pnutí v těle, nervový třes.

Ten den poblíž Dunaje
jsem já velmi hluboko kles
venku v noci dumaje:
Za vše může zasraný dřez!