v Lorenzově atraktoru...

Procházela měkkým ochmýřeným světlem
pod tmavým stromem
na kterém bylo něco květů
a světlé ofiny jim hopsaly
jako rozverné děti
když ji náhle přepadl pocit
jako by se někde od břehu odrazila bárka
a vyplula tam
odkud se už nikdy nevrátí

vtom neviditelná ústa hvízdla
a ten zvuk se nesl v ostré křivce
kterou opsal kolem ní

nechcete vylézt
a osvětlit mi jednu záhadu zvolala
byť nikoho neviděla

klečela na kolenou
drobná ruka vonící po světlušce
sebrala chrousta opozdilce
a kolem se rozlila
silná svěží vůně toho místa
tichého jako východ měsíce

zjevil se na vrcholu rokle
na hlavě posazený panamák
v plátěném obleku
vyzařující podivný klid
ačkoli nevypadal nijak úchvatně
jako třeba nějaký potulný kazatel
co sestoupil mezi lid

odhodil klobouk
odhalil kštici pokroucených vlasů
barvy hromádky klestí prokvetlého plísní
s hlavou mírně nakloněnou
a poryvy větru přitom hladily hřeben kopce
zvedaly do vzduchu spadané listí
a rozviřovaly náznaky vůní
hořících natí a nektaru z borovic

zadívala se na něj
v jakémsi očekávání
možná chtěla i něco říct
ale místo toho se otevřela
a on do ní vstoupil
svým tělem i podstatou
jemných mechanismů
myšlení těla

byla v něm něha
rozkoš vášeň i souznění
jako by s ní rozmlouval v jiné rovině
a ona přijala celou tu jeho
bezstarostnou usměvavou
a zběsilou existenci
paže jí klesly do mechu
a v tu chvíli se stala jeho slabostí

když ji položil a zmizel z doslechu někam do lesů
k uším ji doléhaly zvuky lesa
padajících trnek a zpěv ptáků
zvedla se na lokty zcela při smyslech
obloha ji šimrala jemným pápěřím
poslouchala jak se točí svět
a světlem připomínajícím zlatý dým
se k ní ve vývrtce snášek list
zachytila jej a přejela si s ním po bradě

chytat věci jí dělalo radost
a vzápětí tu záhadu rozluštila
protože pochopila
že v ten moment je hybatelem ona

z úst se jí vydralo zasněné povzdechnutí
ten zvuk byl tak niterný
a byl v naprostém souladu s tím co se stalo
že oba byli a jsou
stejnou měrou přítomní


…a zdáli zněla jakási melodie
co by se snad dala vyjádřit slovy

v tu chvíli času po setmění
kdy už žádných svědků není
povídá se věřte mi
když klid se náhle snese
tančí spolu mezi větvemi….