POZNÁNÍ V KONTURÁCH ČASU

Probouzím v nás střípky
z časů kdy nebyl to sen
padaly jsme do oblak
kde Láska ztracená
našla si v nás cit
skrz všechny kroky měsíce

ranní kávou rozjímám
o spojení v doteku
jemnosti na jazyku
když večer nás obléká
barvami všech zrcadel

když sníh nás rozehřál
a Ty jsi poztrácela snění
ve kterém jsem si Tě schoval
kdyby jednou byli jsme sami

nemůžu se vrátit zpět

snažím se vymanit z pout
rozhodnout za nás ve ztrátě
s hořkostí na jazyku
říct Ti konečně pravdu

že dokážu Tě rozplakat
a
že už mi na Tobě nezáleží.




13.6.2019 23:17