~A tak si dovádí~

..bříza,vítr a asi i láska..

~~~~~~~~~~~
Fouká vítr v ulici
pak nad stromy mizí
z hlavy ti odhodí čepici
ta v tom keři zmizí,
ty se na vítr zlobíš
a proto křičíš...
přestaň už tak silně vát.
A on si z tebe nic nedělá
foukání má rád.
Usuší prádlo,tomu se smál
ze šňůry si půjčí košili
bude mu určitě slušet,vím
s břízou má schůzku
prý za chvíli,
on ji chtěl do listí vát
asi ji chtěl jen polechtat.

A já se větru nedivím
že chtěl i břízu rozesmát
pak zaletěl až do oblak
tam prožene i deště mrak.
Cestou ten vítr
do mraku narazil
no nazdar,
ten mrak si hlasitě kýchne.
Dole se bříza zachvěla
z mraků voda ji celou zalila
až budu zase vánkem
...pošeptal si vítr...
tak ji pohladím
vždyť bříza je moje milá
asi ji políbím.

A bříza? Tak ta se nezlobila.

~~~~~~~~~~~
jeho milá bříza
jednu si vítr půjčí