Přepřaháme

Přepřaháme.
Nejspíš nastal čas.
Rozjetý vlak bude měnit mašinfíru.
Vláda rozdala i naslibovala nereálné a ve vhodný moment z vlaku vyskočí.
Situaci už nelze zvládat žádnou silou.
Ta si jde svojí cestou.
Nevěřím žádné skupině politiků.
Nemůžu už být překvapen spíš zaskočen opakem očekávání.
Těžká bude role jakéhokoliv vůdce v této době.
Kdo by o to taky stál.
Ale zdá se, že jsou jich plné zástupy.
Jak rychle zapomínáme na údajné zásluhy.
A jak rychle podléháme vlivu médií.
S minimem informací děláme rádi tvrdé soudy.
Diskreditovat lze téměř každého.
Hledáme svatého v říši pekla.
A tam jej najít nelze.
Musím se zeptat na to kdo je odpovědný za vedení města a kdo dal povolení k demonstraci na Staroměstském náměstí.
Proč nikdo nevolá po jeho rezignaci.
Vždyť došlo k ohrožení mnoha tisíc občanů, policistů, zdravotníků.
Neomlouvám Prymulovi činy.
Jen je nutné měřit metrem a ne mikrometrem.
Je to hrůza děs, vše co se tu děje.
Náhrada jistě přijde, ale co to bude stát životů i financí.
Misky vah se zdá velmi vychylují.
A z toho z té nespravedlnosti jde velký strach.


Rozdáváme.
To je jízda.
Jedeme z kopce.
Raději se držte.
Za chvíli to bude svištět.
Ani nadechnout se moci nebudete.
A přidáme vám ještě jedno kolo zdarma.
Čeká vás tu celá fronta.
To není Matějská pouť.
To je jízda státu do pekel.
Záchranou brzdu jsme ztratily.
Kecy, grafy, komentáře, všude politiků zahalené tváře.
A pak přijdou fotbaloví fandové skandovat do kotle nazlobenců.
Domlouvají se jako hluchoněmí posunkovou řečí.
Argument je dlažební kostka i hajzl budka Toj tojka.
Co když v ní byla zrovna trojka?
Třeba seděl tam v ní premiér.
Defenestrace i popravy pánů.
Rozjetý vlak v této rychlosti a hmotnosti má brzdnou dráhu až v Číně.
Tak asi činy.
Nebo jít spát.
Asi tak.