Teď v cele sedím» autorka: Ina |
Vězení jak tohle vypadá
mříže z oceli
tlusté jsou
budova děsivá
uvězněn jsem
Nečistota tu je
fakt se mi tu nelíbí
jak týraný zvíře se tu cítím
Pouta na rukou mě bolí
pohmožděniny z nich mám
byl jsem zlý co si budem
Smutně hledím
na nic nereagují
udělal jsem spoustu chyb
uvědomuji si to
Teď v cele sedím
schozenej jsem
jen brečím nad tím,
kdo jsem byl.
mříže z oceli
tlusté jsou
budova děsivá
uvězněn jsem
Nečistota tu je
fakt se mi tu nelíbí
jak týraný zvíře se tu cítím
Pouta na rukou mě bolí
pohmožděniny z nich mám
byl jsem zlý co si budem
Smutně hledím
na nic nereagují
udělal jsem spoustu chyb
uvědomuji si to
Teď v cele sedím
schozenej jsem
jen brečím nad tím,
kdo jsem byl.
Tipů: 3
» 13.10.20
» komentářů: 3
» čteno: 376(7)
» posláno: 0
» nahlásit
» 14.10.2020 - 09:35
obsahově to máš povedené, silné téma o člověku, který díky tomu jak dopadl si uvědomil své chyby a lituje jich
malinko bych se podíval na stránku poetickou, a to tak, že hodně čti básně a sleduj, jak se liší obyčejné věty od veršů
malinko bych se podíval na stránku poetickou, a to tak, že hodně čti básně a sleduj, jak se liší obyčejné věty od veršů
» 17.10.2020 - 12:46
René Vulkán: M.A.Rek: Děkuji vám za vaše komentáře. Děkuji vám zato, že mě tady podporujete a každou vaši radu si vždycky beru k srdci a cením si jí :-D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Úplné ticho a nic | Následující: Světlem i tmou vpadnu do ráje neboť fantasie