Couvání

Luna opět couvá,
v tom jsme si podobní,
když tlačen jako ona,
couvám též den po dni.

Nevím, kam ztrácí se Luna,
vím jen, kam ztrácím se sám,
lehce jako z kapsy koruna.
Před vytracením polibek dám…

… s napětím na brvách
snad si zoufala,
že se domů vrátím
jakoby doufala.

S půlměsícem vypečeným,
jak turecký rohlík z Vídně,
je i láska tolik vzdálená,
usmívají se však vlídně.

Luny líc i láska bledne
jak tvář a rubáš umrlčí,
opačným směrem vydám se,
rozkoš z cest tíseň umlčí…

… jen cikády cikají,
i já jsem též cikal,
a s ptákem v ruce zřel
v nebe, jak jsem tam stál.

To boeing na měsíc letí
kamsi, jak kol Luny bliká,
motory kreslí čáry par,
a snad i v něm teď kdos ciká.

Ty démanty mrazem ztuhlé,
z nebes padlé, než začnou tát,
v objetí milenci vidí,
teď snaží se je pochytat…

… dřív než padlá perla
snad ta dívka roztaje,
snad i Měsíc prozradí
nám všechny své taje.