Zlo, nenávist, utrpení

Poslouchám Tě
tvá jemná šeptající slova
uklidňující

Tvůj dech
mraziví

Ve tvé přítomnosti
cítím se jak uvězněna

Mám veliký strach,
ale přesto cítím lehké bezpečí,
že se přece jen ničeho nemusím bát

Ptám se Tě
Co po mne chceš?

Pohladil mne po tváři
a řekl mi
,, Nemusíš se ničeho bát
neublížím Ti ”

Čišelo z něj napětí

Stiskl mi silně zápěstí,
až jsem bolestí zavzlykla

Nastavil mi tvář tak,
aby jsem se mu dívala do očí

Do očí plné nenávisti
a vzteku,
který v sobě potlačuje už delší dobu.

Jeho oči prosvítily mými,
až mi z nich začala téct krev

Padla jsem na kolena

Nemohla jsem se hýbat
Ztrácela jsem svůj život

Vzal mě do náruče
a položil mě na postel plnou okvětních lístku

Někdy život končí trošku dřív
než čekáme.