Touha přírody

Tam v prostřed lesů

v horách skryt.

Chtít se chvilku,

chvilku zastavit.


Pak s jitrem vstát

červánky přivítat.

Z potoků  vláhu sát

brouzdat se travou.


V lese si lůžko upravit

z větví a mechu.

Vůni dřeva cítit

jen tak, pro potěchu.


Za ruku držet

koho máš rád.

V západu slunce

něžně se tiše hřát.


Na hvězdy koukat

a tiše v lesích snít.

Okolo, v sobě, cítit

ten krásný čistý klid.


Tak přál bych si

tu chvíli mít.

Pak za ruku

lehce Jí uchopit.


Tak přestat snít

začít zase žít.

Duši i srdce

něhou naplnit.


Ve vlasech vítr

v tváři žár.

Snad větrem

bych se stal.


Tu vůni lesa.

Tůní jasnou modř.

Roztáhnout křídla

Paprsky slunce mít.


V větru slyšet

stromů jejích smích.

Zlato listí vlasů

Na listy usadit.