Čekání v přítmí

Tak to je síla.. beznaděj z toho přímo čiší..
vidím tu postavu, smířenou se světem, která se v mysli pomalu odpojuje od světa, jako šňůry ze zásuvek..

hodně to na mě zapůsobilo, nemám slov..

Kajuta: Velikánské díky ti, milý poeto :-)

Smutek

Netuším proč, ale je mi to blízké. Smíření je samo o sobě nadějí, smíření tedy není beznadějí.

Fajnově napsáno, ale jinak to neberu. Chápu, že někdo vyskočí z osmého, když mu hoří záda. To je jasné. Ale popíjet čajík a poté se střílet.. To je stupidní.
Nic proti tobě. Jen mi tam chybí ten stres, strach a beznaděj, nutní k tomu, abych viděl důvod k sebevraždě. Ono to totiž je o strachu. Strachu ze samoty, nemoci, bolesti a utrpení. To není čaj o páté.
Měj se F
A ST

M.A.Rek: Ty mi rozumíš a já ti děkuji :-)

vavaoko:
Není to povídka… zákulisí nechávám na čtenářově fantazii…
Je to vize o posledních chvílích člověka, který svůj život vzdal, už mu nic nepřinášel, bylo mu smutno, všechno má za sebou a nic ho nečeká. Strach a beznaděj už má dávno za sebou. Proto si dává poslední čaj, který míval rád. Je smířený se svým osudem a rozhodl se ho ukončit. (Zbraň má doma dnes kdekdo.)
Někdo se před sebevraždou oblékne do svátečního, usedne, dá si poslední cigaretu a zastřelí se… nebo oběsí… jeden byl starý voják z povolání a druhý třicetiletý muž… znám ty dva případy ze svého okolí… a nikdo z blízkých o tom do poslední chvíle netušil, co chtěli udělat.
… žijí své poslední dny života a v klidu se připravují. Je to nevšední, ale bohužel i to se stává.
Moc děkuji za tvůj názor a vážím si toho, že jsi tomu věnoval svůj čas.
Špit: jejda, ST se nezapočítalo ;-) Děkuji velice.

divoženka1: Kujuuu

...ST...

Květka Š.: Děkuji, Květuško

Ponura je tedy pekne....

Veru: Díky moc