ÚSMĚV NEZAPLATÍŠ

Otevírám truhlici lží
plnou krve z plic
uzavřených bouří
když křik bodá do zad
tak Tvá tragédie v metaforách
svírá Ti krk a Ty...

jsi zase šťastná.

Na plátně modrá
v slzách ovšem šedá
do sucha vydřená
hlavou do zdi proražená
v potocích den utopený
a nad ním noc v netknuté...

opilosti tančí.

Tvůj život přebytečný
s každou další větou
zašlapu hlouběji pod hlínu
protože Miluješ
jen sebeobětování a to Ti sluší...

stáváš se uvězněnou.

Věřila jsi mi bez polibků
svírám Tě v objetí okovy
křikem očištěná
pod mýma botama
krmím Tvůj strach
se solí do očí

zkřížená koly oceánu dešťů
padá dolů ze schodů
pořád a pořád dokola.




18.5.2019 22:18