Vrba» autor: Protos1182 |
:
A stane se vrbou,
na břehu tiše stojíc.
Ve větvích jejích
uzamčen dívčin smích.
Tak po věky stojí,
kořeny v slzách vln.
Dny zvolna plynou,
ten vlnek šum.
Ve větvích jejích,
ve větru jen.
Pak bývává občas
i vrby slyšet sten.
Tak sama tam stojí
na břehu slz svých.
Bojí se slyšet
dívčin ten smích.
Za smíchu zhyne
v slzách vln svých.
To touha a smích
tak zabil ji hřích.
A stane se vrbou,
na břehu tiše stojíc.
Ve větvích jejích
uzamčen dívčin smích.
Tak po věky stojí,
kořeny v slzách vln.
Dny zvolna plynou,
ten vlnek šum.
Ve větvích jejích,
ve větru jen.
Pak bývává občas
i vrby slyšet sten.
Tak sama tam stojí
na břehu slz svých.
Bojí se slyšet
dívčin ten smích.
Za smíchu zhyne
v slzách vln svých.
To touha a smích
tak zabil ji hřích.
Tipů: 4
» 11.09.20
» komentářů: 1
» čteno: 417(7)
» posláno: 0
» nahlásit
» 12.09.2020 - 10:47
Kdoví, proč jsou tak melancholické, možná se jim svěřuje hodně smutných tajemství
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.