MĚSTO UTRPENÍ 12

Bez závoje špeluněk
zavírá oči do oken
jsou slyšet tóny a dech
zdá se býti neřízený
pod hladinou asfaltu
co do hlasu se vpil

sleduji hru zrcadel
jak stěny vstávají z popela
mrzáci bez noh
po rukou škrtnou sirkou
o vymlácené zuby rodiček

hektolitry moči
vypité do poslední kapky
pro potěšení mrzáků pod gilotinou
se Hamlet probouzí
žlutou růži na jazyku

utopie ve štěstí
dekadence poslední dobou
brousí nože pod krkem
každého z nás na památku

u hrobů se roní krev
zaplacenou myšlenkou na prázdno
do detailů křiku
napíchnutých žil

směje se noc
zvrací den
v jámě hladomoru cizoložství

nového města utrpení.




9.5.2019 20:59