Odborník, pionýr a vnučka

Odborník.
Člověk se jím nerodí, ale stává.
Předpokladem jsou hlubší znalosti a zkušenosti z oboru.
Sám se počítám mezi odborníky na fušerství.
Začal jsem už v útlém věku.
Dělám to do dnes.
Přečetl jsem o mnoha oborech značné množství knih.
Rozebral jsem i nerozebíratelné, abych pochopil funkci strojů.
Navštěvuji muzea, smetiště, sběrny.
Pracoval jsem na velikých stavbách a sledoval práce řemeslníků.
Znám většinu jejich nástrojů i strojů.
Znám limity a slabiny těchto.
Poznám to podle váhy, značky, konstrukce, ergonomie, vibrací, hluku, otáček, barvy, ceny.
Dělám v tom oboru dlouho jako hudební virtuoz.
A tomu věřím, že housle pozná na první dobrou.
Ale mám se pořád co učit.
Soudruzi v Číně nelení a posílají další a další šity.
Přístroje se nedají nebo jen obtížně opravit či rozebrat.
Lidí moc nezajímá výdrž, funkce ale design a cena.
Mistrů v mém oboru ubývá.
Nejsou potřeba.
Důležitá je dnes spotřeba.
S odborníkem se obtížně diskutuje.
Marně ho teď hledám u virů.
Více o něm teď mluví politici, právníci, novináři.
Na to nemusím být odborník, abych věděl, že jsou jen hlásnou troubou....
Oči se mi zavírají.
A to se rozednívá.
Ono to tak bývá.,

Lidé mojí doby.
Každá doba má své hrdiny i pěšáky.
My měli pionýra.
Než se jim dítě stalo, byla zažehnuta jiskra.
Z jiskry se pak stal pionýr.
To bylo největší združení děti v republice.
S přibývajícím věkem se pak z pionýra mohl stát svázák, odborář, kandidát KSČ, člen KSČ, člen milic, pomocník SNB, nebo taky normální obyčejný občan bez politické příslušnosti.
Ale význam slova pionýr je v průkopnictví, objevování neznámá.
Byl po něm pojmenován malý motocykl, kolo, instalatérský svěrák na trubky, loď na přehradě, sondy ve vesmíru i na obéžnê dráze.
Pomalu dostává správný jeho význam.
Být průkopníkem totiž není špatné, neb to vyžaduje odvahu a odhodlání.
Ono to vyžaduje zažehnout jiskru touhy po poznání.
Mit nadšeného pionýra.
A pak sklízet jeho plody.
Na přehradè i v moři, v sedle kola i motocyklu, na oběžné dráze i u svěráku.
Váženě?
Převážně.
Převaž mně provazem i váhou.

Pošlu vnučku pro reprák a ona přijde od babičky, vždy s tím, že jí ho nedá a brečí.
Posílám ji znovu s podobným výsledkem.
To je divné.
Posléze zjišťuji, že od babičky žádá větrák.
A ten by ani neunesla.
Síla podobenství.je krásná.
Vnuk zaměňoval drak za prak a ohňostroji říkal hovnostroj.