Slunce2» autor: Protos1182 |
Jak řasy oblohu, co slunce mraky halí.
Jak oblaka bílá,zvolna nebem plují.
Slunce, jak okno do duše.
Podobno oku, mraky se halí.
Řasami z mraků slunce halí si tvář.
Pak člověk ve stínu, svou odhalí tvář.
Člověk a slunce, koloběh života.
Do sebe čas, stále je zaplétá.
V souznění spolu po světě kráčí,
dech slunce života, člověku stačí.
U zrodu,v životě a nebo v smrti,
to slunce ukáže pokaždé tvář.
Užívat v životě možnost tu máme,
na tváři pocítit tu jeho zář...
Jak oblaka bílá,zvolna nebem plují.
Slunce, jak okno do duše.
Podobno oku, mraky se halí.
Řasami z mraků slunce halí si tvář.
Pak člověk ve stínu, svou odhalí tvář.
Člověk a slunce, koloběh života.
Do sebe čas, stále je zaplétá.
V souznění spolu po světě kráčí,
dech slunce života, člověku stačí.
U zrodu,v životě a nebo v smrti,
to slunce ukáže pokaždé tvář.
Užívat v životě možnost tu máme,
na tváři pocítit tu jeho zář...
Tipů: 0
» 28.08.20
» komentářů: 2
» čteno: 490(6)
» posláno: 0
» nahlásit
» 07.09.2020 - 20:05
ééé, ne... Cimrmanův absolutní rým je sice hezký experiment, ale... ne... tohle mi nezní dobře
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Květ | Následující: Smysl... a lež