Básňoláž

Byl pozdní večer, první máj,
večerní máj byl lásky čas.

U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo:

"Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!"

"Mlč, hle husar a kočárek,
hrej si — tu máš kohouta!“

A opět mlčí, tichá noc,
kol kolem vše přikrývá.

Klika cvakla, dvéře letí,
táta vchází do dveří.

Obličej jeho, strašný zjev,
oko spočívá nehnuté.

Matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě - zalknuté.