Pevné mříže...

Pevné mříže, svědomí a strach,
zlaté kříže, ve snu se dívá divný kníže.
Psal a rozsudek jako nejhorší vrah,
jen kdo tady o morálce káže.

Zločiny proti světu,
poselství z rudé krajiny.
Posedlost co mění se ve větu,
počítá ve zlu, tajemné Vteřiny.

Zvedá se tiše prach,
báseň v myšlence si píše.
Nebezpečnost v nahodách,
smrtí, bez naděje, o tolik blíže.

Svou vyslovenou samotu,
hranici ukryté proměny.
Mlčí dav v nich jen zakázanou nahotu,
ticho, zákaz beze změny.

Zločiny proti světu,
posedlost mění se ve větu.
Zvedá se tiše prach,
pevné mříže, svědomí a Strach.