Samota

Samota vetknutá do pramene života.
Louče osvětlující chodby sklepení.
Tíha domů.
Krása jejich těl.
Hlasy podobné vánku.
Potemnělá obloha.
Křik ptáků.
Kamenů.
Mušlí.
Stojí rozkročená.
Hrdá a majestátní.
Eva.
Partnerka Adama.
V ruce třímá jablko, jablko pokušení.
Jsou svoji už hodnou chvíli.
Omámeni a ztraceni.
V klidu duše.
Zní tak hluše.
A pramen vyvěrá.
Snad to není jen pověra.
Kontury jasné vidím.
Řeč těla.
Ve třpytu měsíce.
Zkouším jít dál.
Ale kam?
Jsem totiž u cíle.
Lapen a omámen.
Bez klíčů a hanby opuštění.
Z ráje vykázán nechci být.