VÍLA A SAŇ

Dotekem lehkým
Ti propletu tělo
jak paprsek Slunce,
co kolébá větví.
V korunách stromů,
kde křídla se kroutí
jak hadí žena
v ledovém lomu.

Můj zpěv Ti líbá
nádech a tep,
kouzla má slyš
a dívej se dál.
Blíž a blíž
zmotám Tě křídly
a smočím je lehce
jen opodál.

V šifonu svítá,
strážníci podlí,
květy a potisk
z okvětních stvolů.
Nahá jsem zbitá
a v šatech se modlím
pro oheň a pro zisk
ostnatých bolů.

Trhliny v nohách
a vášeň v jitřence,
kousni mě ostře
jak půlnoční ruměnce.
Servi můj opasek,
rukáv i šperk,
stáhni můj podvazek
zuby až k peklu.

Korály z pěny
a nádoba na ctnost
ničí mi vazy
a lámou mi ruce,
jsi oparem stěny
a mačkáš mi boky
a mícháš mi lektvar
na nepříčetnost.

"Je tak hříšně sladká
a žár jí zmítá!
Však můj krb ji zahřeje.
Pohleď naň!"
Jsem horká i vratká,
nahá i skrytá,
bytostí démonů:
víla a saň.