ZVĚSTOVATEL

Stojím sám, unikl jsem…
Drogu štěstí nevzal, neposlechl…
Hrůzu poznání dostal, nemám předat komu…

Mocné v oblecích drahých, obchod tisíciletí uchvátil…

Do budov bílých davy v zástupech proudí, blažení…
Stovky, tisíce, miliardy…
V energii mění se, tok mocný do lodi na nebi proudí…

Oslavují, peníze závratnou rychlostí množí se, že pouhým drahým oblekem se liší, nechápou…

Poslední vstoupili, již nikoho není, svobodní v pralese zbyli…
Několik obleků drahých bez významu…

Obrovské stroje po planetě kráčí, vše, co z kamene není, v energii přetváří…
Města, silnice, dráty vedení, potrubí v zemi…
Jak na zemi, tak i v moři, pak i stroje zmizí…

Gaia čistá, jak slovo Boží…
Spokojenost stvořitelů…

Vše znovu začít může…