V mezinicaněčím
O vzpomínce na Valentina a A40
» autor: M.A.Rek |
Propadl jsem
do temné temnoty,
do černé černoty,
do tmy tmoucí,
ne však do noci,
ta září hvězdami
i když je pod mraky.
Propadl jsem
do ničeho, kde nic není,
téměř bez doteků,
téměř nic nevidím,
téměř nic neslyším,
téměř nic necítím,
téměř nic nevnímám.
Jsem nahý,
na duši i na těle,
snad stáhnul jsem se
v nahotu sám.
Jsem bez vzpomínek,
přesto si pamatuji,
ač téměř nic,
a už nemám
minulost, jistotu,
a naději, tu taky,
mám jen to nic.
Nic jsem i já,
nikde, nikdy
a v ničem.
Můžu snad být v ničem,
když nic necítím a nic nevím?
Kdo můžu být,
když ničím nejsem,
a jsem pouhé nic?
Co jsem to za člověka,
když nic necítím?
Jsem ještě člověk?
Jsem už člověk?
jsem člověk?
Jsem?
do temné temnoty,
do černé černoty,
do tmy tmoucí,
ne však do noci,
ta září hvězdami
i když je pod mraky.
Propadl jsem
do ničeho, kde nic není,
téměř bez doteků,
téměř nic nevidím,
téměř nic neslyším,
téměř nic necítím,
téměř nic nevnímám.
Jsem nahý,
na duši i na těle,
snad stáhnul jsem se
v nahotu sám.
Jsem bez vzpomínek,
přesto si pamatuji,
ač téměř nic,
a už nemám
minulost, jistotu,
a naději, tu taky,
mám jen to nic.
Nic jsem i já,
nikde, nikdy
a v ničem.
Můžu snad být v ničem,
když nic necítím a nic nevím?
Kdo můžu být,
když ničím nejsem,
a jsem pouhé nic?
Co jsem to za člověka,
když nic necítím?
Jsem ještě člověk?
Jsem už člověk?
jsem člověk?
Jsem?
» 23.07.20
» komentářů: 14
» čteno: 433(11)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: "Verše" pro Ezi
» 26.07.2020 - 09:16
Mě napadá, že jsem i nejsem, když chci můžu i nemusím být... stačí jen zavřít myšlenky do komůrky, oči za víčka a nebýt, nebýt nic... ;-)
Skvělééé!
Skvělééé!
» 26.07.2020 - 18:07
Pokud jsi ještě v těle,tak jsi a díky vibracím částic,jsi viditelný pouhým okem.To je důvod k radosti a oslavě života.
» 27.07.2020 - 20:56
Někdy stačí jen být, myslím, občas to stačí, a na všechno najdeme odpověď, dokud jsme...
» 28.07.2020 - 00:18
valerie: Děkuju, Valerie, za zastavení. No jo, ale co je to být? Tělo, které je, a, byť na přístrojích, funguje, ale duše a vědomí, které by jen pomyslelo na to, že tělu svrbí nos, je někde v prdeli? Nebo naopak, vědomí a duše uvězněná v pokurveném těle jako v tom nejtemnějším kriminále? Zase ten odvěký rozpor mezi hmotou a duchem. Potácíme se na rozhraní, jen s tím obojím jsme celí, bez jednoho či druhého jež není člověk člověkem. Byl jsem dost daleko, abych si uvědomil to rozhraní. Ale ne tak daleko, abych věděl co je za ním, a jestli i za hranou je "být".
» 28.07.2020 - 09:00
Hmmm. Tak to je daleko složitější než jsem doufala, každopádně už zase jsi a žiješ. Když jsem pracovala na JIP často jsem se nad lidmi napojenými na přístrojích zamýšlela. Bylo zajímavé sledovat návrat do života, ubírat léky, snižovat pomoc s dýcháním, a vidět zase člověka, pod tou hromadou přístrojů, která mu pomohla přežít. No teď pracuju na psychiatrii a to je daleko složitější, pomáhá se hůř. Dokud si jakkoliv něco uvědomujeme, jsme. I když to někdy bolí, no nejhorší je bolest duše a miliony otázek, na které po staletí dodnes není odpověď. Snad, nejjednodušší to mají lidé jednoduší. Jsi složitý, neboj já taky.
» 29.07.2020 - 23:10
valerie: Díky a držím palce. Musíš mít v této době hodně napilno, když se svět zbláznil...
Deprese vyždímané
a nervy v kýblu,
za přelud prstenu moci
upíšou se ďáblu.
Ta šílí po něm,
on šílí z ní,
ten nemůže spát,
přes den pak sní.
Ten fobii má z nemoci
až z toho omarodí,
a kleptomana klepne
říká si blahorodí.
Ten závislý je na tom,
druhý už na všem,
ta posedlá je sexem,
Golemovi honí šém.
Jak dopadnou volby
psychopati blázní,
a jen v modrém
pár blázínků si básní...
Deprese vyždímané
a nervy v kýblu,
za přelud prstenu moci
upíšou se ďáblu.
Ta šílí po něm,
on šílí z ní,
ten nemůže spát,
přes den pak sní.
Ten fobii má z nemoci
až z toho omarodí,
a kleptomana klepne
říká si blahorodí.
Ten závislý je na tom,
druhý už na všem,
ta posedlá je sexem,
Golemovi honí šém.
Jak dopadnou volby
psychopati blázní,
a jen v modrém
pár blázínků si básní...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ospalé nádraží | Následující: Lýtkem a stehnem