Zase ten Don Charles

Je den, kdy nehoníš ani masařku.
Ale rád bys nějakou stopařku.
Co by to chtěla a s tebou jela.
Realisticky se podívám na moji káru.
Možná před třiceti lety, kdy byla vyrobena, by na ni někdo máv, ale dnes, jenom poliši techničák se mi snaží brát.
Ale mám ji před vočima.
To zasejc jo.
Taková jako tmavá, černé havraní vlasy.
Velký ňadra jsou samozřejmostí.
Však je taky nebetyčne ve výstřihu tasí.
Mocná to zbraň, má ta laň.
A ty oči tmavé a hluboké jako studna na Hluboké.
A ta tvář je balsám.
To ne jako Lenin v mauzoleu nabalzamován.
Krásné boky, zadek rozkrok, chmýří co se čepíří.
A nohy s klenbou.
A ruce pěstěné.
A vůně tisíců luk.
V ní vidím.
Motám se jak po chlastu.
Proč nemůžu Tě tu mít.
Mít tak Rumburakův prsten.
Měl bych jich tu harém.
Darem.
Bral i dával bych.
Ne polní pych.
A přitom je tu den s masařkou.
Čekám tu na Tebe.
To to nevíš?
Ko ko dák.
To je ten pták.
Kohoutovi nedáváš, po ránu mu nadáváš.
Zkus ho s vínem mít....