V podobě mořského živočicha

Byla jsem ponořená v temných hlubinách oceánu. V tichém kruhu, kde mě obklopovali různí, mořští živočichové, s vykulenýma očima, dívajícíma se upřeně na mě.
Kolem mě bylo širé ticho a tma. Poslouchala jsem lehce svoje umírající dýchání, ze kterého mě bolelo u srdce.
Měla jsem na sobě pouze starou, potrhanou, dlouhou košili. Krk jsem měla lehce červený, podrážděný a poškrabaný.
Najednou se něco stalo.
Dýchalo se mi nějak divně, těžce. V tu dobu, kdy jsem byla v hlubinách oceánu, kdy jsem začala normálně dýchat, mi došlo, že už tak úplně nejsem lidská bytost. Můj krk mi připadal těžší. Cítila jsem na svém těle něco navíc. Sáhla jsem si na svůj krk a ucítila jsem podlitiny, jako kdyby mi čouhalo něco ven z krku. Zjistila jsem, že mám žábry, že dokážu dýchat pod vodou.
Nadechla jsem se nového života. Života mořského živočicha.
Pokusila jsem se postavit na nohy. Chodila jsem. Mohla jsem chodit. Dýchat. Bylo to divné, ale zajímavé. Ten pocit, že mám žábry, že dýchám, byl šokující, ale pro mě i trochu uspokojující, protože jsem měla zpátky svůj život. Pohybovala jsem se pod hladinou oceánu jako zombie.
Jak jsem tak pomalu chodila, narazila jsem na veliké světlo, zář. Připadalo mi, jako kdyby se to světlo ke mně přibližovalo a já do něj náhle vstoupila. Za tím světlem se skrývalo něco, co mi mělo na dobro změnit život. Proměnila jsem se v překrásnou mořskou rybu, která dokázala vše. Měla jsem možnost objevovat širý podmořský svět.
A v tu dobu, v ten moment, v ten čas, jsem dostala možnost žít zajímavým životem mořské ryby, ve kterém jsem se cítila spokojeně.