Projev 53.

jako na houpačce pro dva
kde na jednom konci prkna je svět
a na druhém jsi ty

jsou takové situace
jsou krátké a jsou pro mnohé
ale
jsou takové i osudy

dlouhé a pro nemnohé

proč ?

pokusím se hledat odpověd´

kdo zažil znásilnění a totální ponížení
je zcela osamocený

duše, která zrála desetiletí
je rozcupovaná

žádná instituce již nemá důvěru
zejména pokud sama za znásilněním
či ponížením stála nebo jen nečinně hleděla

kdo je ta instituce ?
rodina ?
škola ?
policie ?
pošta ?
české dráhy ?
poliklinika ?
hasičský sbor ?
baletní kroužek ?

duše, která zraje
a je znásilńována
je na tom podobně

těžko se ztotožńovat s lidmi kolem

k čertu s nějakou psychologií
co tady může běžný psycholog v bačkorách,
když člověk je míń než hlína a prach
protože hlína a prach jsou materiál
který nic necítí

tady jste hluboko pod čarou

jeden kamarád vypráví příběh o dívce
která je již paní

má rozšklebenou jizvu na břiše
po ráně nožem
nenechala se nikde ošetřit

tehdy, když už ti dva hoši, kteří ji
znásilnili, podupali a pobodali
stáli nad ní

ještě vstala, popadla nůž
a z posledních sil toho jednoho
zabodla a zahnala do řeky, kde se utopil

jaký žije život ?
jaký život pak žijí ti, kteří necítí zodpovědnost ?
jak na to zapomenout ?

nejde

ale něco jde
nevím jak - ale myslím si to

lidé přežili koncentrační tábor
a přesto po letech
když viděli, že svět to uznal
i viníci to uznali
dokázali nějak odpustit
byt´to jsou většinou židé
kteří to nemají v popisu víry tak explicitně
jako křes´tané

nevím, co k tomu říct ?

snad nevadí ta úvaha
případně ji smažem

drž se

ttragelaf: Nemazat! Děkuji :-)