MÍSTO

Už utonulý po krátkém
zápasu, smrti orgasmu. Voda organismus
plní, své sliby plní, že bude první, do puntíku.
Můj život lehce, prý tak velmi prohnilý,
bude prý prznit. Odstřižen, rozstřižený,
či jen takto náhle teď, takto utvořen.

Prostý sprostý do útvaru nechtěném,
zní jeho tajuplná výpověď, zpověď vraha.
Je tu zločin, je tu snaha o nastolení
nihilismu. Spadlá brada, když se dozvíš
že ti zrovna někdo velmi drahý odešel.

Významná zrada, v době střetu zla a dobra.
Zní to jako bůh jen suď, je tu ta pachuť kterou
už z těch úst nedostaneš, nikdy pryč.
Tak si zakřič, že chceš pryč a jsi jinde.
Třeba v době také, co je podobna té tvé.

Stejně ti asi nikdo nepomůže, nicota
tvoji zmrzlinu místo tebe líže. Už je
blíže už stojí zde, křičí ti do ucha zmiz,
místo tebe tu má nastoupit ale doopravdy
obrovská ropucha. Uskřinutá navržená
polopravda, hroutící se kultovní sranda.

Zvoní umíráček, odepři si to kovové srdce.
Táhni do sraček, neberu tu vizi, takovou
tu vězněnou v cele smrti. Prostý plán žití
v této době, náhle mečem tupým proklán.
Skrz na skrz, slíbím, vidím, ti tu špičku v zádech.
Kdo to byl, prý že apríl v červnu, tak už leží
na márách. Červi, společnost no když promluví,
jako by tě někdo žral. Kde je ten žal pár kapek
slz, no už není byl vlastně nebo to bylo už tak
dávno pasé, nebo tlusté prase jen.