HOŘKÁ

Už na Tebe nečekám
že snad vrátíš se
abych zapomněl
na bolest smrtelnou
kdy sníh pálí

na srdci. Příště?
Od koho a kam?

Hoří to ve mně
už neslyším zavolání
zlámané nohy nevstanou
pro ostatní co platí

za bolest druhých. Ještě můžu?
I když není čas utíkat?

Ze snů snad ještě vykreslím
poslední obrazy života
kdy ticho s nebesy
v milosrdenství smývá
smutek pod zemí
kde náš hřích...

nemá právo na myšlenky.