PÍSEŇ ROZLADĚNÁ

Nesmířím se
nikdy s únikem Tvým
že jsi mě tu nechala

na konci cesty
život Tvůj teprve začíná

má nejdražší
září měsíce pohladím
struny písní kdy vodopád
ve druhé sbírce pro Tebe
šumí les tajemnou ozvěnou
když spíš a zdá se Ti sen

den po dni jsem více k zemi
sražený v bolestech kostí
srdce je mi svědkem.

Zeptal jsem se jestli zůstaneš
a viděl Tě naposled odejít
nedokázal jsem zapomenout
brečím každou noc
když před očima mně mizíš.

Copak nevidíš
jak srdce mi krvácí?
Nebo už mě nemáš ráda?

S veršem 38 + 00.




10.3.2019 11:53