Praha očima turisty z venkova

Den po té.
Jako po návštěvě Prahy.
Historická část Prahy je opravdu krásná, malebná, boží.
Úžasné zdobené fasády domů, střechy, věžičky, kostely, chrámy, mosty, Vltava, Národní divadlo, Národní muzeum, Újezd.
Projel jsem celou Královskou cestu, Staroměstské, Maltézské, Malostranské, Senováźné, Václavské a řadu jiných náměstí.
Projel jsem i Jindřišskou, Vodičkovu, Jungmanovu, Revoluční, Hybernskou, Dlážděnou, Na Poříčí, Na Příkopech.
Stavěl jsem se ve Vejvodově Plzeňské pivnici.
Taky ve Skořepce.
Nahlédl i do Holešovické tržnice.
Projel celé Smetanovo nábřeží.
Z Letenských sadů je vidět krása města jako z letadla.
Zakotvil jsem i u nově budovaného Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.
Nahlédl do Dlouhé i Parížské.
Nejde vynechat Karlův most, Mosteckou, park Kampa, Nerudovu.
Nevidět Obecní dům, Palác Lobkovicův, Filharmonií, Právní fakultu, je jako bych v Praze nebyl.
Navštívil jsem i cyklotrasu podél Vltavy, kde na Náplavce jako jediné to v tuto dobu žije, opravdu ve velkém.
Spousty zevlujicich posedávají na zídkách, náplavce, lodích, kolech, koloběžkách, běžci i chodci.
Je tam majestátní pohled na Pražský hrad, Vltavu, Žofín.
Zvolil jsem si večerní hodinu pro prohlídku i projížďku.
Praha od revoluce neuvěřitelně zkrásněla fasádami, které do té doby byly jen šedivé, opadané, či pod lešením.
Samozřejmě za to může změna ve vlastnictví stát versus soukromník.
Aby toto bylo možné financovat, dostalo se podpory z Evropských fondů na záchranu památek a obrovskou měrou přispěl turistický ruch.
Ten zároveň způsobyl vystěhování starousedlíků i obyvatel kvůli cenám nemovitosti, nájmů i tlaku majitelů.
Centrum extrémně zdražilo na světovou úroveň veškeré služby, ubytování, restaurace, vstupné.
A nyní v celé nahotě ukazuje slabost Prahy bez toho hlavního motoru, tedy turistů.
Proto jsem se byl podívat i na Mariánské náměstí a popovidat si co s tím dělá primátor Hřib, kde sídlí magistrát i on.
Zhasnutá okna mi dala jasnou odpověď.
Je příjemné být zase v Praze vítaným hostem.
Je příjemné i na to mít.
Je však taky divné vidět spousty zavřených restauraci, kaváren, obchodů.
Je vidět, že čeští domorodci z ekonomického hlediska turisty nenahradí.
Považuji tento, doufám neopakovatelný, očistný proces za prospěšný a je dobré jej využít pokud trvá.
Pak už zase nebude možné během tak krátké chvíle vidět tak moc architektonické krásy, navštívit restaurace, sedět u Staroměstského orloje v kavárně a koukat na plejádu Apoštolů, zvonění smrtky.
Dokonce jsem zjistil, že je ještě funkční i když v setinové podobě železářství u Rotta.
Taky Řempo v Dlouhé a na Sokolovské.
Procházka nebo projížďka Prahou je bohužel i trochu depresivní právě pro tu absurdní opuštěnost.
Ale je krásná i díky ženám, dívkám i slečnám.
A ty nejkrásnější z nich jsou Na náplavce a ve Žlutých lázních.
Tam stojí za to exkurzi zahájit i ukončit.
Pozor na parkování!
Zdejší Městská policie je zaměřena na perzekuci a vydělávání peněz pomocí odtahu, blokaci botičkou.
Dopolední cestu lze věnovat prohlídkám starožitnictví, zastaváren i bazarů.
Jsou zde i předražené trhy.
Co nestojí za návštěvu, ale to jen z mého pohledu, neb je to ztráta času, jsou Obchodní centra, kterých je tu na počet obyvatel nejvíc na světě měřeno plochou.
Nejinak tomu je u mrtvých administrativních světově se tvářících budovách i celcích.
Příště se podívám Na Loretu a rád bych slyšel její zvonkohru.
Taky bych rád zašel k Pinkasům, Ke Glaubicum, Ke třem tygrům, do pivnice u svatého Tomáše a mnoho dalších, které jsem navštěvoval.
Toť můj noční raport.
Trpím a nemůžu se ani hnout, otočit na postely.
Tělo mé je chřadnoucí a bídné.
Je protikladem památek na cennosti stářím získávající.
To jim závidím
Ale stálo to za to.
Myslím.
Pomyslim.