Hra se slovy» autor: Jan Bartek |
Občas jsem až znásilňoval
Ohýbal je, jako kus oceli
Často mě poslechli
Jindy se neposlušně vzpírali
Ano, i taková může být
Třeba hra se slovy
Ráno, jak oni tě milují
A večer jsi sám v posteli
Stali se kresbou
Kde nevidíš přetahy
Jako hrnec na prdel seděli
Pískem mezi zuby skřípaly
Ano, i taková může být
Třeba hra se slovy
Ráno, jak oni tě milují
A večer jsi sám v posteli
Souznění, vášeň, vzplanutí
Nenávist, vztek, svědectví
Něha, bolest, vědomí
Začíná moje hra se slovy
Ohýbal je, jako kus oceli
Často mě poslechli
Jindy se neposlušně vzpírali
Ano, i taková může být
Třeba hra se slovy
Ráno, jak oni tě milují
A večer jsi sám v posteli
Stali se kresbou
Kde nevidíš přetahy
Jako hrnec na prdel seděli
Pískem mezi zuby skřípaly
Ano, i taková může být
Třeba hra se slovy
Ráno, jak oni tě milují
A večer jsi sám v posteli
Souznění, vášeň, vzplanutí
Nenávist, vztek, svědectví
Něha, bolest, vědomí
Začíná moje hra se slovy
Tipů: 2
» 28.05.20
» komentářů: 2
» čteno: 508(3)
» posláno: 0
» nahlásit
» 06.06.2020 - 16:37
René Vulkán: Děkuji, nevnímám to jako laický názor, spíše naopak. Vaše vítky jsou výstižné a sám s nimi souhlasím. Často nad tím přemýšlím a zpětně se k tomu vracím, jde o to, že teď nějak i žiju tak škobrtavě :-) s pozdravem Jan
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Mohu o něco poprosit | Následující: Dobrotě žebrota