Kaple na Křížové hoře, Č.Krumlov

To je asi první haiku, co se mě nějakým způsobem dotklo. Pěkné.

MLADÝ BÁSNÍK: dík - moc...
Přidala jsem odkaz na ten areál, jeho součástí je malá poustevna.

Zcela neliterárně - koukám jako blázen, jak to tam opravili...

hustá pitevna
klient už tu práchniví
třetí vánoce

Tara: To musí být místo plné magie, už z fotek je z něj cítit obrovská síla. Text je s místem ještě lepší, trochu vysvětluje tajemnost. Díky za odkaz.

Hazentla: je to uvedeno v život ... po desetiletích "práchnivění"...

Gándhí: :-) dost hustý, mysliteli:-)

MLADÝ BÁSNÍK: já děkuju za pozornost. Už dlouho jsem krumlovská patriotka a zájem o zdejší památky mě těší...

Tara: holt zase nezabrala autocenzura morbidních nápadů ;)

Tvé haiku se pěkně čte, je vidět, že máš pro slova cit. Atmosféra je působivá. Mezi řádky vidím prach poletující v paprsku proklouzlém mezi trámky...

A dík za kulturní Tip. P.S.: v odkazu se ti vmezeřila mezera v "aktual ne", mizera ;)

Navštivte Krumlov
máme tu krásná místa
která překvapí

Psavec: pěkně jsi zvarioval, Milane:-)

Gándhí: i černý humor se počítá, Gándhí...
Díky, takový obrázek byl "ten pravý"...
Poustevna je malinká, cca pět kroků tam a pět zpátky, i okénečko, spíše průzor...

Přiznám se, já haiku nerozumím.

František: já asi dva roky našlapovala, pak početla stovky haiku od jiných a pak to zkusila... možná někde "to své" potkám... prý dobrý autor haiku napíše ZA ŽIVOT jedno skvělé... tak se na ně těším, doufám:-)), pokud mohu být tak smělá.

hustá poustevna
roucho z žíní plesniví
bez Arielu

On to dobře zná
vždy při zmínce o tchyni
stoupne tlak prudce

René Vulkán: díky, René... Ariel byl snad i anděl, takže dvojí výklad toho tvého:-) - bez Ariela:-)

Ringo: ty tvé varianty jsou mnohdy lepší než dílko samé... díky:-)

až tam potkáš chlápka, co funí do kopce na kole
tak to jsem já....;-)
Mám to tam rád a klobouk dolů před p. Uhlířem a spol..
skol!

zenge: potěšil jsi... s p. Uhlířem spolupracujeme, tedy hlavně můj muž... udržujeme /i opravujeme/ cestu + kapličky na staré Kájovské cestě...vysadili jsme kolem ní stromořadí lip...

zpustlý poustevník
rouškou skrytý žíznící
bez svitu v očích

M.A.Rek: Marku, snad jen teoreticky...takhle zmožený poustevníček:-), viď? a děkuju.

Tara: Promiň, Taro, to byla jen parafráze na slova, ne na jejich obsah.
Ale možná jsem i podvědomě popsal obraz mého duchovna. Musím se nad tím zamyslet.

M.A.Rek: nemáš se přece proč omlouvat, myslela jsem to z legrace, té přece nikdy není dost!

Tara: To jsme mysleli z legrace oba.
Ani jsem si neuvědomil, že je legrace tak podobná bolesti. Té taky nikdy není (už) dost.