Bezčasí» autor: sailorr |
Otupělá ostří výkřiků
když hrany zvoní, ze zvyku
Smrt oděna v pestrý šat
tak lehce tančí ulicemi
Na nebi ticho
obloha podobá se zemi
Z příze tichých proseb
utkána je kápě kata
času prosta jeho tvář
Salome spí, nad ní zář
a v jejím světle
duše sťata
"Lidi jsou jako vesmír. Svým rozpínáním spějí k zániku"
Maxim Kravčuk
když hrany zvoní, ze zvyku
Smrt oděna v pestrý šat
tak lehce tančí ulicemi
Na nebi ticho
obloha podobá se zemi
Z příze tichých proseb
utkána je kápě kata
času prosta jeho tvář
Salome spí, nad ní zář
a v jejím světle
duše sťata
"Lidi jsou jako vesmír. Svým rozpínáním spějí k zániku"
Maxim Kravčuk
Tipů: 24
» 04.05.20
» komentářů: 11
» čteno: 461(22)
» posláno: 1
» nahlásit
» 05.05.2020 - 09:51
Hazentla
1 
viz Tara...
» 06.05.2020 - 07:10
1
obloha podobá se Zemi,
a Země podobá se nebi
na chvilku
v zastavení běsu lidu v tom
Vesmírku.
a Země podobá se nebi
na chvilku
v zastavení běsu lidu v tom
Vesmírku.
» 10.05.2020 - 08:34
zenge: Pokud to není ironie, jak jsi ocenil jeho příspěvek z roku 1936 o Naděždě Krupské a Marii Pilsudské(manželkách Lenina a maršálka Pilsudského), které spolu studovaly před ruskou revolucí v Petrohradě a spřátelily se.Bylo to myslím pod názvem Kurzy Bestuzhev (Бестужевские курсы) a soudobá politika.
» 21.01.2021 - 17:26
Líbí se mi vnitřní provázanost. Už první dva verše jsou pro mě propojeny ostřím - hranou a tedy jakýmsi souznění výkřiku se zvoněním (umíráčku).
A jde to dál do lehce tančící smrti, která koresponduje s onou zvyklostí - je tu, mezi námi, v ulicích, kolikrát maskována v růzností – barevností. A pak už se to jen stupňuje až k mystickému závěru.
Silná báseň!
A jde to dál do lehce tančící smrti, která koresponduje s onou zvyklostí - je tu, mezi námi, v ulicích, kolikrát maskována v růzností – barevností. A pak už se to jen stupňuje až k mystickému závěru.
Silná báseň!
» 25.02.2021 - 18:11
ST. Tato báseň mě z Tvých několika, co jsem přečetla, zaujala nejvíc. I citát je fajn.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.