dost silný zůstat

V mém náručí nikdy nebyl klid
jen věčný oheň, co mi nejde uhasit.
Tolik jsem chtěla pro tebe ten klid mít,
jenže asi navždy bude to ve mně vřít.

Promiň že křičím když ty chceš klidně spát
Jsou věci co nemůžu změnit.
Doufala jsem že mohl bys to ustát
...zrovna ty

Třeba byl bys dost silný překousnout hořkost mých zrad.
Asi už nikdy nebudu moct klidně spát.
To jenom všechna má touha, bude mě zevnitř požírat.
Nejsem zrozenec pekla, jen zvrhlý slaboch a srab.

Mám strach, bože takový strach
že sopku ve mně nikdo nezkrotí
a uvnitř mých očí jenom prach a dým
a spálená země za mnou i přede mnou.
Příliš velká tíha nést ji na jedněch ramenou.

Promiň že v mém náručí nikdy nebyl klid
a ten oheň nám pořád nejde uhasit.
Už nemám co dát, mám jen hodně co vzít
...jen co vzít

A zatím s naší láskou hýbá
ve mně ta zlá síla
a uvnitř nás dřímá
už jen dost slabá víra
… že bude líp

Prosím zůstaň,
stejně nemáš kam jít.
A jen mi ukaž,
jaké je mít klid.

Jaké je mít sílu,
celá se proměnit.
A v tom hlubokém míru,
všechno si odpustit
… odpustit