Slunce svítání
O jedné z mála jistot
» autor: M.A.Rek |
Chlad když se vkrádá,
tělo když zebe,
duše studeností strádá,
vzhlédnu v nebe,
na Slunce svítání,
tu z mála jistot,
na temnoty tání,
a paprsků šepot.
Slunce vyhlížím,
Slunci se klaním,
směju se o něm lžím,
stínům se bráním.
Ve Slunce vítání,
té z mnoha krás,
chytám zář do dlaní,
ten jas, ať je i v nás.
tělo když zebe,
duše studeností strádá,
vzhlédnu v nebe,
na Slunce svítání,
tu z mála jistot,
na temnoty tání,
a paprsků šepot.
Slunce vyhlížím,
Slunci se klaním,
směju se o něm lžím,
stínům se bráním.
Ve Slunce vítání,
té z mnoha krás,
chytám zář do dlaní,
ten jas, ať je i v nás.
Tipů: 11
» 19.04.20
» komentářů: 6
» čteno: 407(11)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: "Verše" pro Ezi
» 19.04.2020 - 11:52
Slunce nám dává silu,krásná báseň a připomněla mi známa slova Johna Lennona Až ti bude v životě nejhůř otoč se čelem ke slunci a všechny stíny padnou za tebe
» 19.04.2020 - 12:17
Myšlenka, jak ji citátem potvrzuje i divoženka, je pěkná. Zpracování místy vázne / z mého pohledu/... určitě bych dala přednost slovosledu tak, jak nám "narostl zobák," kupříkladu Když chlad se vkrádá,a netrvala na rýmech... jen podotek.
» 19.04.2020 - 12:47
Tara: Asi ano. To je vytažené z archivu a už jsem do toho nechtěl zasahovat. Určitě by to šlo přepsat nebo napsat jinak. Jen dokonalé může zůstat, takové texty ale bohužel nemám. :o)
» 19.04.2020 - 17:03
Další z jistot je bohužel i lidská blbost.
Nedávám nikterak do souvislosti s dílkem či autorem. ;-)
Nedávám nikterak do souvislosti s dílkem či autorem. ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Obchodnice s jablkem | Následující: Můra