tok myšlenek

Kdyby tak věděl kdo vědět nesmí
Co oblohou mysli se honí
Jak mraky oblohou plují
Tak mysl je stále neklidná

Že nejlepší prázdno bývá
To říká nejeden z nás
Co v prázdnu se však skrývá
To neuhodne zas

Člověk je vlastně sobec
Hezky se uvnitř cítit chce
Klidně pak svědomí své
Do kobky temné uzavře

Mraky oblohou mysli plují
Poznat kryje neznámé
Jak noha do řeky stejné
Mrak stále též nepluje

Že prostě nejde si pomoct
Mraky tak stéle plují
Jak drak oblohou plují
Nejsou stálý ve své sluji

Tak poznávat chce mrak svět
Tak pohladit něžný květ,
Na harfu z větví stromů hrát
V dutinách stromů pět.