Jejich Strana

Honosně vypadající pracovnu vykládanou dřevem, svědčící o vysokém postavení jejího vlastníka, osvětloval dopolední sluneční svit, který se do místnosti probojoval přes světlé závěsy zavěšených na garnýžích. V koženém křesle za masivním pracovním stolem, seděl štíhlý hbitý gentleman středního věku. Zarámovaná fotografie zavěšená na stěně pracovny by po bližším průzkumu odhalila popisek.

Wang Luo
vysoký exekutivní funkcionář Komunistické strany Číny
do funkce jmenován v roce 1995

Roli přísedícího na protější straně stolu zastával černovlasý mladík s oblekem šitým na míru.
„Tak tě tady pěkně vítám, synovče,“ prohlásil na uvítanou strýc a věnoval Huangovi vstřícný úsměv.
„Děkuji ti strýčku, jsem opravdu nesmírně poctěn být ti po dobu mé stáže nablízku. A málem bych ti zapomněl vyřídit nekonečné díky od otce i matky, kteří na mne naléhali, ať tě od nich pozdravuji a především přejí pevné zdraví.
Strýc přešel formality dalším úsměvem, shledal, že parafrázovaná slova synovce nepotřebují žádný komentář a pronikavě se na synovce zadíval.
„Vzpomínám si, že když jsme si psali naposled, měl jsi na srdci nějakou otázku, která ti nedávala spát. Změnilo se v tomto ohledu něco? Cítím, že teď máme ideální příležitost si společně pohovořit, než se pustíme do práce.“
„Strýčku jsem rád, že na to narážíš. Upřímně jsem stále zmaten.“
„Oč tedy jde,“ otázal se strýc pohotově a jeho pravé obočí se mírně nadzvedlo.
„Víš strýčku, říkám si, jak dalece je naše vlast dále silná v její ideologii? Jak to vnímáš ty, co pro tebe partaj znamená?“
Strýc pokynul hlavou na stranu, zadíval se neznámo kam na svůj pracovní stůl, kde byly všechny komponenty úhledně urovnány, a na pár sekund se zdálo, že je myšlenkami někde jinde.
„Synovče to je velmi těžká otázka, ale politik si nemůže dovolit nechat otázku nezodpovězenou. To je jako uvařit rýži a neosolit ji.
„Naše vlast, nejpožehnanější země v ohledu počtu našich bratrů a sester se v dimenzi ideologie v mnohém proměnila. Nežijeme v době Stalina, což je samozřejmě dobře pro všechny, ale chci ti tím říct, že Čína v polovině století a teď na prahu tisíciletí je úplně jiná a ideologie je jen malá kapka v moři změn.“
Synovec s vášnivým pohledem upřeným na strýce naslouchal jeho každému slovu.
Strýc Wang pokračoval v tom, co mu šlo nejlépe.
„V první řadě je třeba si uvědomit - a s tebou budu synovče mluvit zcela otevřeně, - že si nemůžeme dovolit žádnou změnu, co se režimu týče. Celý svět se na nás dívá a myslí si, že si banda rudých prasat rozdává potravu u korýtka a neví, kam investovat v rámci globální ekonomiky dříve. Synovče, pletou se. My držíme režim kvůli nim. Když přestaneme vyrábět, co to udělá s jejich ekonomikou? Na rovinu ti Huangu teď říkám, že svět potřebuje, aby byl režim udržen. A já jsem jedním ze strážců.“
Synovec, s očima blýskajícíma se od téměř zhmotněné slzy nemohl popadnout slova. Ačkoliv studoval třetí semestr prestižní univerzity v Pekingu, obor diplomacie, v myšlenkách se cítil jako malý kluk, který nerozumí dialogu rodičů, jež není určen jeho uším.
„Huangu, vypadáš zmateně. To bude dobré, všichni jsme byli zmateni, když nám ti moudřejší nabídli prozření. Roky mi trvalo nepovažovat se za kacíře. Pár měsíců jsem se na sebe nemohl podívat do zrcadla. Stejně tak jako ty nyní, jsem i já ve tvém věku studoval všechna naše moudrá ideologická díla. Ale jak už jsem ti říkal, Čína minulého století je vskutku Čína minulostí.“
Strýc Wang dopřál synovci pár sekund myšlenkové hygieny a pokračoval v monologu, neb právě teď to byl on, kdo nabízel prozření netušící duši.
„Když padne režim, co udělá armáda našich pracujících bratří a sester? Buď emigrují anebo budou požadovat přesný opak současného stavu – vysokou mzdu za vysoce kvalifikovanou práci. Ne, nesmí se vidět v novém světle, v nových perspektivách. Koleje byly postaveny, ať na nich vlaky jezdí dál. Chlapče, to si mohou dovolit v Evropě, a podívej se, stejně se hádají, jenom už se nesetkávají v Moskvě. Ale my musíme táhnout za jeden provaz, děláme to pro budoucí dobro naší vlasti. Nechme západní svět, ať si o nás myslí, co chce. Dělejme mu stále děvečku pro všechno, ale synovče, garantuji ti, že Čína milénia bude minulostí od Číny poloviny 21. století, pak to budeme my, kdo nastaví nová pravidla. Ale to už budeš ty, synovče, dávno šéfovat několika diplomatických misím na západě.“
„Huangu, pojďme pracovat.“